Paní Václava Procházková je provozovatelkou agentury domácí péče v Tachově. Dříve pracovala v agentuře jako externí účetní a ekonomický pracovník, ale když jejího tatínka postihla cévní mozková příhoda, využila služeb domácí zdravotní péče osobně. Tatínek byl ochrnutý na polovinu těla a bylo zasaženo i řečové centrum a tak nedokázal vyjádřit své přání a potřeby. Rodina se s ním naučila komunikovat, nicméně problém byl v době hospitalizace, kdy komunikace s personálem samozřejmě vázla a toto tatínek velice špatně snášel psychicky. Naopak domácí péči tatínek snášel velice dobře, zdravotní sestřička, která za ním pravidelně docházela zároveň edukovala i jeho manželku a ta mohla též některé lehčí úkony vykonávat sama.
Původní majitelé agentury se však rozhodli jí prodat, protože nefungovala zcela podle jejich představ, tedy tak, jak fungují agentury v Německu a to i kvůli byrokracii. To paní Procházkovou vedlo k zamyšlení, proč tuto službu ukončovat, když jí lidé využívají, mají ji rádi, pomáhá jim, navíc se zkracuje doba léčby, lidé se mohou uzdravovat doma. A tak se manželé Procházkovi rozhodli, že agenturu koupí, protože viděli, že tato činnost má smysl. A tak agenturu provozují již šestým rokem.
Paní Procházková říká: „Ta práce má své opodstatnění, má svůj význam, pacienty se daří nejen uzdravovat - vyléčit z jejich nemoci, ale podporovat je i v těžkých dobách jejich života, kdy vlastně ten jejich život už opouštějí.“
Nicméně také poukazuje na problémy, které musí denně v agentuře řešit. Kromě nedostatku zdravotních sestřiček jsou to finance:
„Finance jsou velkým problémem nejen u nás v agentuře, ale i v ostatních agenturách domácí zdravotní péče, protože systém financování není odpovídající tomu co se udělá, jaká péče se vykáže. Je trend zkracovat dobu hospitalizace pacientů, takže jsou propuštěni krátce po výkonu, takže pak jezdíme za pacienty i dvakrát denně – ráno a večer a tím náklady stoupají, ale systéme je nastaven tak, že částky jsou regulovány podle počtu pacientů a průměru z minulých let. Toto my nemůžeme ovlivnit a práci kterou odvedeme často nedostaneme zaplacenou, právě z důvodu překročení těchto limitů.“
A na závěr dodává: „Věřím, že se nám časem dostane nejen uznání od našich klientů, ale také společenské a finanční ocenění naší práce.“
Paní Petra Sládková pracuje v agentuře již deset let, nejdříve jako řadová sestra a po změně majitelů jako hlavní vrchní sestra. A jak se k práci sestry v domácí zdravotní péči dostala? „Když jsem byla po mateřské, oslovila mě známá, zda bych náhodou nechtěla pracovat v domácí péči. Já jsem tu práci neznala, dříve jsem pracovala v nemocnici na ortopedické klinice v Plzni, „ říká paní Petra. Nicméně se rozhodla postavit se nové výzvě čelem a velice brzy zjistila, že jí práce baví. A to natolik, že se rozhodla dále studovat a brzy jí čeká magisterský titul.
Zdravotní sestřičky, které v agentuře zaměstnávají si velice pochvaluje, nicméně dodává: „Se sestřičkama to máme na štíru, jsme rádi za každou sílu, která příjde. Snažíme se udělat nejlepší podmínky co dokážeme, ale nám ty finance prostě chybí.“ A ještě dodává, že „ Domácí péče by měla být na vzestupu a ne na útlumu, ale je na útlumu, bohužel. „
Podívejte se i na další videa projektu Doma nejlíp